Kognitivní dysfunkce (CCD) je degenerativní onemocnění mozku starých psů. Svými příčinami i projevy je velmi blízká Alzheimerově chorobě u lidí. Psí tělo a tedy i mozek totiž stárne podobně jako to naše lidské a dochází v něm k významným změnám. Tak jako ve stáří začínají ochabovat svaly a snižuje se jejich výkonnost, ochabuje i výkonnost mozku. A podobně jako u svalů lze stárnutí mozku pomocí vhodné výživy, životosprávy a “posilování” významně zpomalit.
CCD je způsobena odumíráním mozkových buněk, zmenšováním mozku (tzv. atrofií) a snižováním jeho výkonu. Zpočátku se projevuje občasnou zmateností, zhoršováním paměti, špatnou orientací, výkyvy nálad a končí těžkým poškozením funkce mozku, takzvanou demencí, s poruchami denního režimu, nutkavým chozením, nečistotností a někdy i agresivitou. Nedochází však k narušení ostatních životních funkcí a tak pes s CCD může na první pohled působit jako zcela zdravý.
První příznaky CCD se mohou objevovat okolo 12 - 14 roku věku, přibližně v patnácti letech už určitou míru demence projevuje většina psí populace a nad 16 let je už i těžké poškození mozku psa zcela běžné.
Projevy CCD se mění dle stupně rozvoje onemocnění.
Zpočátku můžete pozorovat jen mírnou nesoustředěnost, pomalejší nebo abnormální reakce na různé podněty nebo příkazy, občasnou zmatenost, výkyvy nálad. Často se tyto příznaky objevují zejména v domácím prostředí a venku na vycházce nebo na návštěvě zcela mizí. Majitelé většinou tyto první známky demence přisuzují zhoršenému sluchu, zraku, pohybovým obtížím či dalším chorobám a věc neřeší.
V dalším stádiu se pes začne na vycházkách ztrácet (prostě odejde a nedokáže se vrátit), doma náhle zalézá do zvláštních míst (tlačí se do rohů, do polic, zalézá pod postel), někdy stojí a kouká do prázdna. Avšak občas má období, kdy se chová a reaguje naprosto normálně. Také v této fázi mnoho majitelů považuje příznaky za běžné projevy stáří a nic neřeší.
V poslední fázi je již pes většinou zmatený, dezorientovaný, nereaguje na povely, špatně snáší manipulaci, celé noci bezcílně chodí, téměř nespí, hlasitě projevuje nespokojenost, aniž by k tomu byla jakákoli příčina. Začíná močit a následně i kálet doma a to i přes častější venčení. Nenajde misku s jídlem, dokonce do ní i stoupne, převrhne ji, aniž by to jakkoli zaznamenal. V této fázi je již CCD nepřehlédnutelná, ale bohužel také téměř neléčitelná.
Proto je potřeba věnovat pozornost již prvním příznakům a chorobě se snažit předcházet.
Některé závažné nemoci se mohou projevovat velmi podobně jako CCD. Mezi takové patří některé poruchy žláz s vnitřní sekrecí (nedostatečnost štítné žlázy, cukrovka, Cushingova choroba a jiné), onemocnění kardiovaskulárního, trávicího či močového aparátu a podobně.
Významnou roli hrají přímo onemocnění mozku. Velmi často se u starých psů setkáváme s nádory mozku, výjimkou nejsou ani infekční a neinfekční záněty či cévní mozkové příhody. Základem správné diagnostiky je tedy především důkladné celkové klinické vyšetření. Pokud máte podezření, že váš mazlíček může trpět onemocněním CCD, na prvním místě je nezbytné podstoupit veterinární prohlídku včetně neurologického vyšetření.
Dopad kognitivní dysfunkce na majitele je bohužel nepřehlédnutelný. Počáteční psí “libůstky” se s časem zhoršují a jeho chování je stále více zatěžující až péče o psa s plně rozvinutými příznaky demence vyplňuje prakticky všechen majitelův čas, narušuje jeho pracovní režim, sociální vazby a způsobuje fyzické i psychické vyčerpání. Naneštěstí se vysokého věku a případných příznaků demence dožívají ti nejlépe opečovávaní a nejvíce milovaní psi, jejichž majitelé si často nejsou ochotni připustit vážnost situace a nezbytnost jejího řešení. Pokud máte pocit, že jste v podobné situaci, určitě kontaktujte svého veterinárního lékaře.